Oblast Třebenicka



Město Třebenice se nachází ve velice pěkné, jihozápadní části Českého středohoří, v okrese Litoměřice. Město leží v úpatí významných vrcholů i hradů, jako je Házmburk, zřícenina hradu Košťálov nebo nejvyšší vrchol Milešovka. K těm ostatním to pak máme kousíček.

Od nepaměti byla oblast zalitá sluncem a patřila k významným částem České republiky. Díky mikroklimatu podobnému Jižní Evropě v kombinaci s kvalitní půdou se zde, kam až paměť sahá, dařilo zemědělství, vinařství i ovocnářství. Půda pro pěstování je zde totiž sopečného původu a má v sobě bohatý obsah nejrůznějších nerostů, které mají bohaté, tepelné vlastnosti i vysoký obsah živin. Celá oblast je rovněž chráněna nejrůznějším pohořím vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám, ať už se jedná o Krušné nebo Lužické hory. Díky bohatému prosperujícímu zemědělství dostala oblast Českého středohoří i svůj název – „Zahrada Čech“.

Vznik Třebenic se datuje s největší pravděpodobností do devátého století, i když první písemné zmínky pochází až z roku 1227, kdy byla obec citována jako trhová ves. Díky vynikajícím zemědělským podmínkám se jí v průběhu času dostalo několika významných městských práv, ať už se jedná o hrdelní právo, právo pro vaření piva, lisování vína nebo práci krejčích, ševců i zlatníků. Město pak bylo spravováno i svou radou o dvanácti konšelech, která dostala právo k používání městského znaku nebo i pečeti, čemuž se v té době příliš nedostávalo.

Významné moderní dějiny Třebenicka se začali psát v 18. a 19. století, kdy žilo ve městě i okolí kromě české populace také německé obyvatelstvo. Celá oblast se z toho důvodu ocitla na pomezí česko-německého soupeření, které skončilo příjezdem MUDr. Václava Paříka roku 1867.

Kromě česko-německého soupeření zasáhl město obrovský průmyslový rozvoj. Příčinou vzniku jsou již zmíněné ideální zemědělské podmínky. Ve veliké míře došlo k rozvoji, sadařství a vinařství. Zemědělská produkce byla tak výrazná, že došlo v Třebenicích ke vzniku továrny, která jej zpracovávala a která byla v té době unikátem. Její otevření proběhlo 15.9.1895 a vysvěcení s poctami 6.10.1895.

Časem došlo k prodeji továrny a novým vlastníkem se stal Ferdinand Kraupner, obchodník z Roudnice nad Labem. Ten do jejího provozu značně investoval a výrobu rozšířil. Ustanovil vedení celého podniku a nastavil procesy jejího fungování. Díky značným investicím se továrně začalo výrazně dařit, což dopomohlo i k rozvoji samotného města. Na úspěchu továrny se podílelo také období válek, kdy továrna dodávala armádě potřebné produkty. Jednalo se zejména o zavařeniny a povidla, která v té době nahrazovala tuky.

Úspěšný příběh továrny i Ferdinanda Kraupnera inspiroval ostatní občany a došlo k výstavbě konkurenčních firem v okolí Třebenic. Firmy dodávaly produkty do zemí, jako je Německo, Anglie, Holandsko nebo Brazílie. Továrny v té době vyráběly kompoty, marmelády, povidla, šťávy i vína. To vše z místního ovoce.

V roce 1938 došlo v rámci Mnichovské dohody k zabrání Sudet Nacisty. Díky významu továrny, místní produkce a snaze MUDr. Václava Paříka o počešťování Třebenic i blízkých oblastí, zůstali Třebenice v roce 1938 v Československu.

Po skončení války Kraupnerova firma dopadla jako všechny ostatní. Na základě dekretu byla znárodněna pod názvem Fruta tak, jako ostatní podniky v republice, které zpracovávaly ovoce a zeleninu.

Po roce 1989 se budova továrny vrátila v restitučním řízení potomkům původních majitelů. Zařízení však bylo ještě předtím demontováno. Továrna tak přestala plnit po 100 letech svůj účel a v současné době připomínají její zlaté časy jen zbytky ruin.


Ovocných stromů je na Třebenicku dneska méně. Druhá světová válka i doba 2. pol. 20 stol. změnila nejenom život v Třebenicích, ale došlo ke změně i samotného města. Třebeničtí jsou však na svoji historii i původ značně hrdí a pěstování ovoce se v dnešní době aktivně věnuje nejedna rodina od nás.