Jsme velice rádi, že se písemných materiálů o naší oblasti Třebenicka objevuje stále více a více. Jedním z nich, který mapuje vývoj ovocnářství a vinařství v oblasti, je bakalářská práce od Šárky Neumannová. Práce mapuje proměny vinařství a ovocnářství právě na Třebenicku mezi léty 1850 a 1950. Mapuje dobu během první a druhé světové války, kdy v oblasti proběhl obrovský rozvoj ovocnářství i vinařství. Zároveň popisuje i její úpadek a hospodářskou krizi. Celou práci je možné najít zde, i když my jsme pro vás pár výtahů níže udělali.
Rozvoj vinohradnictví i ovocnářství na Třebenicku byl ve veliké míře ovlivněn průmyslovou revolucí a to od poloviny 19 stol. Díky vědě a technice vzniklo spousta moderních podniků, kdy to v mnoha oblastech znamenalo odklonění od tradičního způsobu života. Vinařství však v této době zažívalo úpadek a to z toho důvodu, že se pěstování nevyplatilo v takové míře, jako tomu bylo u jiných surovin při využívání moderních technologií. Vinařství však nezaznamenalo rozvoj ani v polovině 20. století a bylo spíše „soukromovlastnického“ charakteru.
Úpadek však nebyl patrný u ovocnářství, který naopak zaznamenal obrovský rozmach. Díky výborné poloze blízko Labe, byla možnost dodávat produkty dále, než tomu bylo dříve. Ovoce se tak vyváželo třeba do Německa nebo Nizozemí.
Z iniciativy místních obyvatel a zejména MUDr. Paříka vznikla ve městě „První česká akcijní továrna na zužitkování plodin“, která zpracovávala ovoce i zeleninu dodávající místními sadaři. Během následujících několika let však nedošlo k žádné prosperitě továrny. Továrna postupně upadala. Vina byla přičítána špatnému vedení, špatnému technickému i účetnímu vedení a její hodnota začala pomalu klesat. Továrna byla nakonec prodána roku 1905 podnikateli Ferdinandovi Kraupnerovi, který do továrny investoval a zlepšil její technickou vybavenost
Po smrti Kraupnera roku 1918 přebírá továrnu syn Karel. Továrna v té době vyráběla ovocné a zeleninové konzervy všeho druhu, ovocná vína, likéry, ovocný cognac, slivovici, zaměstnává průměrně 100 lidí a dodává zboží do republiky, Uher, Polska, Rakouska a do Ameriky. V roce 1920 byla přistavena i budova k porážení zvířat a dílna na masové konzervy.
Během první světové války zaměstnávaly českou společnost zvýšené ceny potravin, jejich kvalita a hlavně dostupnost. Pro ovocnáře na Třebenicku však tato skutečnost znamenala obrovskou příležitost, neboť si ceny mohli diktovat a řada z nich je začala hnedka zvedat. Kraupnerově továrně se pak dařilo o to více, neboť získala zakázku na dodávky konzerv pro armádu. Zlaté časy ovocnářů dále pokračovaly i po válce, kdy plocha sadů stoupá nejenom v Třebenicích, ale stoupá i v celém Československu. V případě meruněk se jednalo o nárůst o 180 %.
Jako meruňkářský kraj se Třebenice proslavili až ve 20 století. Je tomu tak především díky předchozím chladným obdobím (14.–19. století, malá doba ledová) a též kvůli dřívějším sociálním nepokojům. V nejistých dobách bylo totiž pro obyvatelstvo přijatelnější pěstovat ověřené, a poměrně odolné druhy stromů, jako například hrušně, jablka či švestky. Toto období ovšem po první světové válce skončilo a meruňkový boom tak může nastoupit díky skvělým přírodním podmínkám právě na Třebenicku.
Geneticky se meruňka utvářela v oblastech kontinentálního klimatu, kde jsou zimy tuhé a krátké, ale naopak přechod ze zimy do jara je rychlý, bez výrazného kolísání teplot. Za nejlepší pěstitelské oblasti považujeme takové, kde je průměrná roční teplota vyšší než 8,5 °C, roční srážky nad 500 mm a nadmořská výška 200–250 m. To splňují oblasti Jižní Moravy i některé lokality v polabské nížině. Nejlépe meruňkám vyhovuje, jsou-li umisťovány na mírné svahovité terény, ze kterých chladný vzduch klesá do nižších poloh a které jsou chráněny před studenými severními a severovýchodními větry. Třebenice tedy díky své nadmořské výšce 228 m, ročním srážkám pod 600 mm a průměrnou roční teplotou 8 °C představují vhodnou lokalitu právě pro pěstování meruněk.
Meruňkový boom byl pěkně vidět ve třicátých letech 20. století. V roce 1930 se na Třebenicku dle sčítání nacházelo pouhých 806 kusů, které byly evidovány u „aktivních zemědělců“ (prodejců ovoce/zeleniny). V roce 1935 byl počet meruněk již 3 470 stromů. V nadcházejícím roce se meruněk vysázelo dalších 840 kusů a 1 200 v roce 193.
Během období 2. světové války postihlo ovocnářství v Třebenicích několik vln – přemnožení chroustů v roce 1940, mrazy v letech 1940-41 nebo i extrémní sucha 1946-1947. Jinak bylo ovoce z Třebenic ale zpracováváno a to v továrně Kraupner a Rybář & Wünsch. Produkty byly prodávány například do kladenského kasina SS nebo Malé pevnosti v Terezíně. Po konci války byl z kolaborace s nacisty obviněn právě Kraupnerův syn Ivan, který byl nakonec obvinění zproštěn na základě tejné pomoci politickým vězňům.
V roce 1945 přešla továrna do národní správy a roku 1948 byly správou pověřeny Teplické závody a továrna byla znárodněna. V prosinci roku 1948 byla majetková podstata firmy začleněna do národního podniku Fruta Brno.
V 50. letech patřilo Třebenicko dle průzkumu AGROPROJEKT k nejvýznamnější ovocnářské oblasti v republice s rekordním zastroměním přes 100 kusů/ha (průměr 8ks/ha). Pěstitelský stav byl však špatný, protože se jednalo o staré stromy, které byly zanedbané a jejichž sláva byla spíše na přelomu 19. a 20. století. Postupně se však sady obnovují. 2. ledna 1961 je pak ve Frutě omezena výroba a v tomto stavu pokračuje až do 90. let 20 století, kdy továrna končí. Sady a vinice v oblasti Třebenicka se v 2. pol 20. století rozdělily mezi obyvatele, velké pozemky se zmenšily a vznikly z nich místní „zahrádky“.
