Pěstování meruněk v České republice má dlouhou tradici, která je však v posledních letech výrazně ovlivněna změnami klimatu. Jednou z největších výzev, kterým čelí pěstitelé, je posun v termínu kvetení meruněk.
Jsme velice rádi, že se písemných materiálů o naší oblasti Třebenicka objevuje stále více a více. Jedním z nich, který mapuje vývoj ovocnářství a vinařství v oblasti, je bakalářská práce od Šárky Neumannová. Práce mapuje proměny vinařství a ovocnářství právě na Třebenicku mezi léty 1850 a 1950. Mapuje dobu během první a druhé světové války, kdy v oblasti proběhl obrovský rozvoj ovocnářství i vinařství. Zároveň popisuje i její úpadek a hospodářskou krizi. Celou práci je možné najít zde, i když my jsme pro vás pár výtahů níže udělali.
Druhů stromů existuje několik, stejně jako je návodů na jejich zasazení. My sázíme meruňky dle osvědčeného postupu již několik desítek let. Proto se rádi podělíme o postup, jak na to. V první řadě nutno říct, že sázíme stromky nejčastěji dvouleté nebo případně jednoleté. Pokud vyberete stromek dvouletý, máte rok k dobru a máte větší pravděpodobnost, že stromek začne plodit dříve, než stromek jednoletý.
Návodů, jak založit správný kvas, je mnoho a často jsou tyto postupy spojeny s tradicí, kdy jsou veškerá tajemství i návod předávány v rámci rodiny po generace nebo mezi přáteli. Rozhodli jsme se proto sepsat i naše rady a postupy, které vychází zrovna nám a dělají naši pálenku jedinečnou.
Tvorba nového a prosperujícího sadu je velice náročný proces, který může trvat mnoho měsíců a dokonce i let. Velice přitom záleží na podmínkách, ve kterých vzniká – zda tvoříte sad tzv. na „zelené louce“ nebo si koupíte již sad hotový a je potřeba pouze výsadba nových stromků nebo nějaké základní úpravy.
Pěstování i prodej našich meruněk je založen na dlouhotrvající tradici pokračující přes čtyři generace. Pěstování nás jednoduše baví. Nic není příjemnějšího než čas strávený venku na slunci, radost z výsledků a rovněž i pochvaly od zákazníků, které mnohdy slýcháme.
Prvním ovocem na světě prý bylo jablko, které je zobrazováno v nejrůznějších spisech společně se stromem poznání, Adamem a Evou. Z našeho pohledu však byla meruňka určitě druhá. Jak je to ovšem s jejím rozšířením po světě a kdy se začala pěstovat v Českých zemích?
Správně zralou meruňku poznáme podle její barvy, která by měla být oranžová nebo mírně naoranžovělá. Ovšem i zde záleží na odrůdě, kdy třeba u pozdější odrůdy Bergeron jsou meruňky ve veliké míře zbarvené do ruda, ale na ohmatání jsou velice tvrdé – nejdříve se tato odrůda totiž zbarvuje a následně zraje. Ve většině případů se ale dá meruňka nazvat zralou, když má naoranžovělou nebo oranžovou barvu a na ohmat je měkčí. Je pak na preferencích každého z nás, jak moc má být meruňka měkká. Někdo preferuje spíše tvrdší kusy, ze kterých příliš neteče šťáva po bradě, když je jíte. Někdo má zase raději meruňky více měkčí a naopak sladší. Různá tvrdost meruněk má i vliv na jejich další zpracování.
Naše meruňky i jiné naše ovoce ochutnáte např. v pekařství a cukrárně rodiny Braunových v Altenbergu. Meruňkové koláče, marmeládu, letos i meruňkovou zmrzlinu. Po sezóně jsme do tohoto milého městečka na německé straně Krušných hor zajeli a ochutnali úžasné dobroty.
Co si budeme namlouvat. Třebenický kraj je svým způsobem velmi výjimečný. Stejně jako český granát nebo ruina hradu Košťálov, tak i ovoce k našemu třebenickému ďolíku neodmyslitelně patří. Svahy kopce Košťálov, na kterém zrají jablka, meruňky, hrušky a mnoho dalších druhů ovoce, už po mnoho let dávají své plody místním sadařům a zahrádkářům. Nelze opomenout ani třebenické víno, jehož réva také v minulosti sehrála svou roli při výrobě ovocných vín v místních firmách, zejména v továrně Frutě.
Věřte nebo ne, i my si umíme meruňkovou sezonu užít, jak se patří. V neděli se zde uskutečnilo historicky první Třebenické džemování. Jak už samotný název akce napovídá, konalo se v našem městě Třebenicích.
Meruňky patří mezi nejzdravější ovoce vůbec. Obsahují ve 100 gramech jen 57 kalorií. Tato kulturní ovocná dřevina byla známá už roku 2000 př.n.l. v Číně, kolem roku 800 v západní Evropě a ve středoevropských státech až ve 14.století.
Po česání rybízu už pomalu nastupovalo teplé léto a uzrály nám i třešně. V babiččině zahradě rostly třešňové stromy jen dva. Jedna třešeň, malého vzrůstu, dokázala rodit veliké, červené chrupky. Druhý třešňový strom se mi jako dítěti zdál ohromný a rodil spoustu malých, skoro černých třešní, které byly úžasně sladké. Od mého dětství jsem už tak zvláštní třešně neviděla.
Pro mne je Třebenicko spojené s prázdninami (někdy i s podstatně delší dobou), a tudíž především se sluníčkem, spoustou ovoce a babičkou v Chrášťanech. Co mi zůstalo dodnes v paměti? Už na samém začátku léta se začínalo pracovat venku. Babička měla vdovský důchod a kolem sebe pořád spoustu hladových a mlsných vnoučat. K důchodu všech – pro mne různých babiček a tet – bylo prima přivýdělkem česání a prodej ovoce. Začalo se česáním angreštu.