Město Třebenice se nachází v jihozápadní části Českého středohoří na Litoměřicku. Leží v úpatí vrcholů, krajině významných hradů a zřícenin, jako je Házmburk, Košťálov nebo Milešovka. K těm ostatním to pak máme kousíček.
Oblast patřila od nepaměti k významným částem Česka. Díky mikroklimatu a kvalitní černozemní půdě se zde, kam až paměť sahá, dařilo zemědělství, vinařství i ovocnářství. Podloží je zde totiž sopečného původu a má v sobě bohatý obsah nejrůznějších nerostů, které mají bohaté, tepelné vlastnosti i vysoký obsah živin. Celá oblast je rovněž z několika stran chráněna pohořím vůči nepříznivým povětrnostním podmínkám. Díky bohatému, prosperujícímu zemědělství dostala oblast Českého středohoří i svůj název – „Zahrada Čech“.
Vznik Třebenic se datuje s největší pravděpodobností do devátého století, i když první písemné zmínky pochází až z roku 1227, kdy byla obec citována jako trhová ves. Díky vynikajícím zemědělským podmínkám se jí v průběhu času dostalo několika významných městských práv, ať už se jedná o hrdelní právo, právo pro vaření piva, lisování vína nebo práci krejčích, ševců i zlatníků. Město pak bylo spravováno i svou radou o dvanácti konšelech, která dostala právo k používání městského znaku nebo i pečeti, čemuž se v té době příliš nedostávalo.
Významné moderní dějiny Třebenicka se začaly psát v 18. a 19. století, kdy žilo ve městě kromě české populace také německé obyvatelstvo. Celá oblast se z toho důvodu ocitla na pomezí česko-německého soupeření, které skončilo příjezdem MUDr. Václava Paříka roku 1867.
Kromě česko-německého soupeření zasáhl město obrovský průmyslový rozvoj. Příčinou vzniku jsou již zmíněné ideální zemědělské podmínky. Ve veliké míře došlo k rozvoji, sadařství a vinařství. Zemědělská produkce byla tak výrazná, že došlo v Třebenicích ke vzniku továrny, která jej zpracovávala a která byla v té době unikátem. Její otevření proběhlo 15.9.1895 a vysvěcení s poctami 6.10.1895.
Časem došlo k prodeji továrny a novým vlastníkem se stal Ferdinand Kraupner, obchodník z Roudnice nad Labem. Ten do jejího provozu značně investoval a výrobu rozšířil. Ustanovil vedení celého podniku a nastavil procesy jejího fungování. Díky značným investicím se továrně začalo výrazně dařit, což dopomohlo i k rozvoji samotného města. Na úspěchu továrny se podílelo také období válek, kdy továrna dodávala armádě potřebné produkty. Jednalo se zejména o zavařeniny a povidla, která v té době nahrazovala tuky.
Úspěšný příběh továrny i Ferdinanda Kraupnera inspiroval ostatní občany a došlo k výstavbě konkurenčních firem v okolí Třebenic. Firmy dodávaly produkty do zemí, jako je Německo, Anglie, Holandsko nebo Brazílie. Továrny v té době vyráběly kompoty, marmelády, povidla, šťávy i vína. To vše z místního ovoce.
V roce 1938 došlo v rámci Mnichovské dohody k zabrání Sudet Nacisty. Díky významu továrny, místní produkce a snaze MUDr. Václava Paříka o počešťování Třebenic i blízkých oblastí, zůstali Třebenice v roce 1938 v Československu.
Po skončení války Kraupnerova firma dopadla jako všechny ostatní. Na základě dekretu byla znárodněna pod názvem Fruta tak, jako ostatní podniky v republice, které zpracovávaly ovoce a zeleninu.
Po roce 1989 se budova továrny vrátila v restitučním řízení potomkům původních majitelů. Zařízení však bylo ještě předtím demontováno. Továrna tak přestala plnit po 100 letech svůj účel a v současné době připomínají její zlaté časy jen zbytky ruin.
V dnešní době je ovocných stromů na Třebenicku méně. Druhá světová válka i doba 2. pol. 20 stol. změnila život obyvatelům Třebenic. Místní jsou však na svou historii i původ značně hrdí, pěstování ovoce se i v dnešní době stále věnuje mnoho rodin.
