Po česání rybízu už pomalu nastupovalo teplé léto a uzrály nám i třešně. V babiččině zahradě rostly třešňové stromy jen dva. Jedna třešeň, malého vzrůstu, dokázala rodit veliké, červené chrupky. Druhý třešňový strom se mi jako dítěti zdál ohromný a rodil spoustu malých, skoro černých třešní, které byly úžasně sladké. Od mého dětství jsem už tak zvláštní třešně neviděla.
A to hlavní přišlo v červenci – meruňky. Meruňky byly specialitou, pro kterou si jezdili lidé zdaleka. Když sem byla malá, nebylo v prodejnách moc ovoce ani přes léto, natož v zimě. Léto bylo proto pro každou správnou hospodyňku obdobím výroby marmelád a kompotů. Meruňky pak byly ovocem nejžádanějším. A tak se na dvoře střídali zákazníci nejrůznějšího druhu. Protože auto také neměl v téhle době každý, jezdilo se pro meruňky vlakem, autobusem nebo dokonce na motorce. Česáči meruněk sypali z košíků zájemcům po zvážení na „decimálce“ rovnou do baťohů, loďáků, převázaných páskem, do aktovek, posílaly se balíky poštou. U pošty jsme doufali v rychlost a modlili se za zaměstnance, aby neházeli s balíky sem a tam. Asi to vycházelo, nepamatuji se, že by se na dvoře řešil nějaký takový průšvih. Ale možná, že meruňky doručené ve formě marmelády, byly také vítané.
Někteří stálí každoroční zákazníci pomáhali s česáním, probrali co je nového, co se během roku od posledního setkání změnilo. Pro nás děti to bylo úžasné divadlo života. Sledovali jsme ho potichu, ale s ušima nastraženýma. Dramaticky jsme prožívali i stanovení prodejní ceny – za kolik prodávají sousedi, abychom nedali draho, ale ani neprodělali.
Roky uzrávání meruněk se ale lišily. Ne vždy byla příroda přízniva. Záleželo na všem. Meruňky kvetou velmi brzy. Když rozkvetou, nesmí květy spálit ranní mrazík a musí být počasí vhodné pro včelky. Když nevyletí, máme smůlu. Záleží i na suchu, při kterém malé zelené meruňky začnou opadávat. Záleží i na větru a bouřkách. Například poškrábání zmítající se větvičkou nebo zranění kroupami naruší u zelené meruňky povrch tak, že po uzrání má hnědé fleky a je neprodejná. Prostě, dokud meruňky nemáte v košíku, nejste si jisti úrodou.
Myslím, že málokdy bylo meruněk takové množství, že věrní odběratelé nestačili a museli se odchytávat náhodní kupci. Pamatuji se, že jednou jsem se takhle rozhodla babičce pomoct s prodejem, naložila si plastové nákladní autíčko dobrými 3 kily zralých, temně oranžových meruněk a sedla si před plot. Rafinovaně jsem při každém projetí auta pojídala s požitkem „úžasnou“ meruňku a lákala tak potencionální kupce. Začalo to jako první kroky reklamy v Čechách a skončilo na záchodě jako celková očista organizmu. Dneska jsou weby plné moderní detoxikace – haha, my pojídači meruněk jsme to znali už dávno.
Období po meruňkách mi už dnes splývá s jablky, mákem, začátkem školního roku a návratem domů na Moravu. Začínala nová dobrodružství jinde.
