Prvním ovocem na světě prý bylo jablko, které je zobrazováno v nejrůznějších spisech společně se stromem poznání, Adamem a Evou. Z našeho pohledu však byla meruňka určitě druhá. Jak je to ovšem s jejím rozšířením po světě a kdy se začala pěstovat v Českých zemích?
Meruňka je dle nejčastějších zdrojů ovocem, které má svůj původ v daleké Číně, kde byla pěstována již v roce 4000 před naším letopočtem. Botanik Berthold Laufer ve své knize Sino-Iranica: China and Ancient Iran uvádí, že toto ovoce migrovalo společně s obchodníky po Velké hedvábné stezce a rozšířilo se tak do střední Asie mezi Peršany na území dnešního Íránu. Ti pak meruňku rozšířili dále prostřednictvím svého kočovného života.
Řekové meruňce říkali Prunus armeniaca (Arménská švestka) podle země (Arménie), ze které podle nich pocházela. U Římanů se zase ujal název praecox (předčasný), protože meruňka kvetla vždy začátkem léta a předháněla tak ostatní ovocné stromy.
Významný vliv na rozšíření meruněk do Evropy měli Arabové, kteří ve své vrcholné době vládli území od dnešního Íránu až po Španělsko. Arabové, kteří vášnivě milují sladkosti, využívali meruňky pro své cukrovinky a to nejčastěji v kombinaci s mandlemi. Meruňky se však přidávaly také do masitých pokrmů. Známý je například recept na mishmishiya¸který obsahuje kombinaci masa (nejčastěji jehněčího) s meruňkami.
Meruňky se do Českých zemí dostaly o pár let později. Původně se ovocné stromy pěstovaly hlavně v klášterních zahradách. Během vlády Karla IV. pak došlo k rozkvětu ovocnářství a pěstování se mezi obyvatelstvem více rozšířilo. Za samotný vrchol je pak považováno období koncem 16. století za vlády Rudolfa II. V této době se začínají objevovat i první spisy o pěstování ovoce a štěpování. Ovocnářství a pěstování meruněk pak zasáhly těžké časy v podobě 30leté války, která měla na české zemědělství i postupně narůstající průmysl drastický dopad.
Pěstování meruněk společně s ovocnářstvím se pak dařilo až v době Osvícenské za vlády Marie Terezie a Josefa II. Do panství klášterů se postupně zavádí ovocné školky. Kněží a učitelé mají povinnost učit děti i dospělé, jak se správně starat o ovocné stromy, a to i přesto, že šlechta a kláštery od pěstování ovocných stromů upouští z důvodu zájmu o okrasné zahradnictví. Dochází ale také roku 1750 k potvrzení Bratrstva zahradnického v Praze nebo roku 1767 ke zřízení Hospodářské společnosti, která publikuje dokumenty o pěstování meruněk.
V 18. a 19. století pak začíná zcela nová éra ovocnářství a pěstování meruněk ve všech evropských zemích. Hlavní vliv na změnu má průmyslová revoluce. Novým způsobem zpracování ovoce bylo sušení, a tak se začaly ve veliké míře otevírat sušárny.
V Třebenicích pak byla roku 1885 otevřena první česká továrna na zpracování ovoce, která je dnes známa hlavně pod názvem Fruta.
