Tvorba nového a prosperujícího sadu je velice náročný proces, který může trvat mnoho měsíců a dokonce i let. Velice přitom záleží na podmínkách, ve kterých vzniká – zda tvoříte sad tzv. na „zelené louce“ nebo si koupíte již sad hotový a je potřeba pouze výsadba nových stromků nebo nějaké základní úpravy.
My jsme se rozhodli ke koupi nového, menšího pozemku na konci roku 2019, protože se do „staršího sadu“ již nové stromky nevešly. Rovněž i oblast „nového“ sadu je mírně odlišná, protože se nachází ve svahu jiného kopce a v nižší nadmořské výšce, která by měla stromkům zajistit trochu více vody a ochránit je i proti jarním mrazíkům, které u nás postihují zejména stromky v údolí.
Nový sad tvořila z poloviny vysoká tráva a z poloviny to byly náletové dřeviny, ze kterých jsme měli největší strach. Je totiž velice důležité odstranit nejenom viditelnou část dřevin, ale dostat ze země také kořeny, které mohou časem znovu obrazit. Naše práce by tak v tomto případě přišla na zmar, pokud bychom kořeny v zemi nechali.
Pro odstranění dřevin nám v prvotním okamžiku byla doporučena chemie v podobě Roundapu. Chemie je aplikována na listy, přes které dojde ke zničení rostlin i s kořeny. Ředění uváděné na lahvi je však pro ničení „větších náletových dřevin“ nedostačující a ve finále byste použili 0,5 l Roundapu na 10 l vody, což by bylo velice nákladné. Nehledě na to, že postřik musíte aplikovat vícekrát, aby chemie skutečně pomohla.
Ve snaze udělat práci hlavně dobře, aby k opětovnému růstu dřevin znova nedošlo, jsme se uchýlili k ručnímu odstranění náletů za použití „strunové sekačky“ s kotoučem. Celkem efektivní i když hodně náročný proces, díky kterému jsme odstranili nadzemní část náletových dřevin. Tyto dřeviny jsme spálili nebo použili na jednu část ohraničení pozemku.
Po odstranění horní části jsme se pustili do spodní části v podobě kořenů, které bylo potřeba odstranit ze země, aby náletové dřeviny nezačaly znova růst. Odstranění kořenů je dosti náročná věc, na kterou si musíte vzít nejprve těžší techniku v podobě bagříku, po kterém až může následovat samotné vyorávání „menších kořenů“. Ke konečnému vybrání těch úplně nejmenších pak použijete „brány“, které se nasadí za traktor. Výsledný efekt je nádherný v podobě krásně zorané zahrady, kterou však takto pomocí orání musíte udržovat ještě nějakou dobu, aby skutečně nedošlo k opětovnému růstu kořenů.
Po vyměření hranic pozemku a vytvoření děr pomocí motorového vrtáku přijde finální betonování sloupků a navázání pletiva na ně. Sloupky jsme vrtali přibližně na vzdálenost 4 metry v hloubce 30 – 60 cm v závislosti na „funkci“ sloupku – rohové sloupky jsou hlubší. Na jednotlivé sloupky byly přidělány betonem „čepičky“, aby do nich nepršelo a pletivo jsme použili „poplastované“ s dlouholetou životností. Jednu stranu zahrady jsme neoplocovali, ale ohraničili posekanými nálety, aby vznikla „nárazová hranice“, která bude bránit opětovnému postupu náletových dřevin ze sousedního pozemku a také zvěři.
Po několika měsících jsme mohli konečně přejít k finálnímu kroku – sázení stromků. Měli jsme strach, aby meruňky v novém sadu správně rostly a hlavně, aby je nezničili zajíci nebo srnky. Přece jenom je jedna strana pozemku neoplocena a pouze ohraničena bariérou náletových dřevin, za kterými se na sousedním pozemku nalézá jejich další várka. Jako test jsme proto v listopadu vysadili pouhých deset stromků odrůdy Leskora. Další pak budou následovat v příštím roce, až uvidíme, jak se stromkům bude dařit. Zoranou část sadu prozatím necháme prázdnou kvůli neustálému vyorávání kořenů. Na konci roku 2021 pak přidáme „medonosnou trávu“, která by neměla dát náletovým dřevinám šanci znova růst a kterou budeme příležitostně sekat.
Jsme rádi, že se nám nový sad podařilo vytvořit i přes nemalé komplikace a těšíme se na nové meruňky v nadcházejících letech. Budou rozhodně výborné a budou hlavně dříve. Odrůda Leskora, kterou hodláme primárně vysadit, je raná odrůda. Meruňky tak budeme očekávat dříve na přelomu června a července. Ovšem nejdříve až za tři roky. 🙂
